Britské volby trochu jinak

Autor: Simon Smith | 7.5.2015 o 0:15 | (upravené 8.5.2015 o 7:41) Karma článku: 3,26 | Prečítané:  575x

Koho volit když pocházíte z města, kde se dnes bude odehrát „nejpodivnější volební střet na britské politické scéně“?

Daleko z otázek prý klíčových v těch volbách – setrvání Británie v EU nebo udržování samotného Spojeného království dohromady – se koná jeden ostrý boj, který se může zdát jako výstřední místní svár, ale který hodně napovídá o jevu, který bychom mohli nazvat zpříběhování politiky, a který souvisí se zvýšenými nároky na politické aktéry být transparentní do té míry, že zosobňují politický vzkaz, který chtějí sdělit.

Virtuální volič

Dnes splním svou občanskou povinnost a volím svého poslance do britské dolní komory sněmovny, byť volební akt vykonám virtuálně (prostřednictvím svého zástupce) ze Slovenska. Ani jsem si nebyl jist, jestli britští občané žijící v cizině mají volební právo. Vždyť náš volební systém jednomandátových obvodů je založený na principu přímého zastupování voliče konkrétním poslancem, a jakoby nepočítal s nutností zastupovat zájmy více než dvou miliónů zahraničních britů. (Na rozdíl od italské praxe nikdy nenapadlo britským zákonodárcům vytvořit institut zahraničních obvodů). Vyšlo však najevo, že emigrant aspoň po období 15 let stále požívá volební právo v obvodu, kde naposledy bydlel – přestože jeho zájmy už nejsou přímo spojené se životnými podmínkami toho města nebo regionu.

Město mešit a opuštěných továren

Bradford je severní, původně průmyslové město, kde jsem se narodil a vyrůstal, a kam jsem se po letech vrátil, dokud jsem se znovu nezvedl a přestěhoval se na Slovensko před dvěma lety. Je známé vysokou koncentrací islámských obyvatelů (hlavně z pakistánského Kašmíru) ale žijí tam taky početné komunity polských krajanů (z období po druhé světové válce) i východních Slováků (z posledních let). Můj obvod je Bradford West, který má vůbec největší podíl muslimů (51 procent všech obyvatel) – a Asiatů (54 procent) ve městě. 

Labouristická bašta

Tradičně u nás vítězí labouristická strana. Vyhrála všechny volby od 1974 (kdy se naposled výrazně změnily hranice obvodu) až do roku 2010. Tehdy zvolený poslanec se však vážně onemocněl a již v roce 2012 odstoupil (krátce poté zemřel), způsobující předčasné doplňovací volby, ve kterých labouristického kandidáta porazil výbušný skotský politický matador George Galloway.

Galloway dlouho zastupoval Labour ve dvou skotských obvodů, než byl vyloučen ze strany blairovým vedením za jeho hlasitý odpor k válce v Iráku. V jedné parlamentní rozepři, státní tajemník z Ministerství zahraničí označil ho dokonce za ‚mluvčího‘ Saddamovu režimu.

Tak si hned založil novou levicovou stranu – Respect – a v roce 2005 získal jedno londýnské poslanecké křeslo. O pět let později však v Londýně neuspěl, a byl tak na ‚volné noze‘ když se vyskytla možnost kandidovat v Bradfordě. Patrně si slíbil, že svůj dlouholetý odpor k západní agresi v arabském světě mu přinese body mezi místními islamisty. Sázka mu vyšla narámně. V povolebním projevu pak všechno korunoval, když své vítězství označil za nejsenzačnější událost v dějinách britských doplňovacích voleb, jejíž význam implicitně porovnal s nedávnými arabskými revolucemi, když ho pojmenoval bradfordské jaro a výsledkem povstání tisící lidí.

Rozporuplná osobnost

Nyní místní společnost silně rozděluje: u některých je stále popularní, když Bradford alespoň zviditelnil, ale další mu vyčítají, že se málokdy objevuje ve městě a jen využívá pozici poslance, aby nadále vedl své různé kampaně – orientované především na zahraniční záležitosti – pro které potřebuje udržovat silný veřejný a mediální profil. Pro tyto odpůrce Galloway je egoista a populista, který se pramálo zajímá o skutečných místních problémech. Nikdo mu nemůže upřít, že je zdatný řečník, ale dá se pochybovat zda, jako jediný poslanec své strany, má reální vliv na rozhodování.

Nadával do Američanů na jejich hřišti

A pak je otázka jeho přinejmenším podivné minulosti. Američané ho jednou obvinili ze zpronevěry prostředků z programu Spojených národů ‚ropa za jídlo‘ (který umožňoval Iráku prodávat ropu za účely nakupování potravin a léků navzdory tehdejším sankcím) a předvolali ho před senátní komisí. Tam pronesl pamětihodný projev, ve kterém šikovně obrátil obvinění proti svým obviňovatelům, vyjmenovávající chyby a přetvářky americké zahraniční politiky vůči Iráku. Cokoliv o něm myslíte, musíte obdivovat chladnokrevní drzost, se kterou pokáral senátory na jejich vlastním hřišti – v situaci, kdy mu hrozilo (ale nakonec nikdy nepadlo) trestní oznámení za zneužití humanitárních fondů.

Labouristická dilema

Tak koho postavit proti takové osobnosti v obvodu, který Labour musí získat zpět, jestliže reálně aspiruje na parlamentní většinu? Výběr jeho kandidáta byl naprosto zpackaný. V kontextu boje síly mezi centrálním vedením a místními aktivisty, ještě komplikovaném vlivem zákulisní klanové politiky uvnitř pakistánské komunity, původně nominovaná Amina Ali (londýnčanka somálského původu) byla rychle vyměněna druhou ženskou kandidátkou, která se jmenuje Naz Shah.

Shah je bradfordčanka pakistánského původu s kontroverzním, ale zato silnějším životním příběhem, jehož ústřední motiv je násilí proti ženám a statečný boj za spravedlivost (její matka trávila dlouhá léta ve vězení za vraždu násilného druha, zatímco Shah samotná se utekla z vynuceného manželství v Pakistanu). Politicky nezkušená a neznámá, formálně nevzdělaná, a až dodatečně politizovaná – v reakci na tragické události, které zastihly její vlastní rodinu – Shah se poprvé promluvila širší veřejnosti svérázným způsobem.

Ve článku k Mezinárodnímu dni žen nepředstavovala svůj politický program, nýbrž vykládal příběh svůj a své rodiny. Postřikován názvy ulic a firem, které vzbuzují u místních dojem věrohodnosti (mluvím za sebe), je to strategie, která jednak zapadá do současného rozčarování s ideologickými výklady světa, a jednak chce vyzvat podobně silně personalizované politické poselství svého rivala. Shah i Galloway jsou totiž shodně představitelé stylu politiky ve kterém ztělesněné osobní příběhy a v nich implicitní morální vzkazy převažují nad programovými kroky a platformami.

Brigádníci z Respectu?

Pozoruhodná na jejím článku je ovšem ještě jedna věc – vlna nenávistných reakcí, kterou přitáhl v komentářích. Opakující se výroky a odkazy na stejné ‚důvěryhodné‘ internetové zdroje naznačují, že pravděpodobně jde o organizovaný útok ze strany podporovatelů (nebo brigádníků?) Respectu. Ve pokuse ji zdiskreditovat někdo dokonce vytvořil pseudo-investigativní (a zcela anonymní) webstránku. Shah si stěžovala na pomlouvačnou, trollovací kampaň a oficiálně ohlásila webstránku policii.

Cynismus však vyčnívá i z reakcí na její článek, které působí o něco věrohodnější. Ty ho zatracují jako emociálně manipulativní ‚sob story‘ a Shah samotnou označují za loutku mocnějších hráčů. Našla naopak silnou podporu ze strany komentátorek ze seriózních celostátních médií, které ji vnímají jako symbol emancipace asijských žen. Zdá se ale pochybovat, nakolik váží takové hlasy a výklady v místním rozhodování. Nakolik rezonují s každodenními starostmi místních obyvatel?

Tak koho mám volit?

Průzkumy na úrovni obvodu nejsou k dispozici, ale sázkové kanceláře mají západní Bradford za těsný boj mezi dvěma hlavními kandidáty (s konzervativci a liberály daleko vzadu).

Já mám tak nelehký úkol vybrat mezi Saddamovým souputníkem a dcerou vražedkyně. Nebo mezi celoživotním bojovníkem za lidská práva a globální spravedlivost, a osudem předurčenou bojovníčkou za důstojnost jedné z nejslabších skupin v britské společnosti.

Doplněno 08.05.15 o 07:30

Gratuluji paní poslankyni Shah, která oslavuje drtivé vítezství dnes ráno - i když vypadá, že bude opoziční poslankyně.

 

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

KULTÚRA

Trump nie je taký hlúpy, ako ho hrám ja, pripúšťa herec Alec Baldwin

Americký herec dokonalo zosmiešňuje budúceho prezidenta. Prestane, len keď Trump splní jeho podmienku.

SVET

Člověk v tísni: Z Donecka nás vyhnala aj ruská propaganda

Ruské médiá tvrdia, že humanitárna pomoc je využívaná na špionáž, hovorí JAN MRKVIČKA.


Už ste čítali?