Kauza "brigádnik"

Autor: Simon Smith | 28.8.2014 o 19:51 | Karma článku: 11,29 | Prečítané:  4983x

Od roku 2008 diskutéři na sme.sk začali označovat některé diskutéry ‚brigádniky‘ v narážce na to, že pracují pro politické strany. Až od roku 2011 však pojem ‚brigádnik‘ (anebo jeho bližší upřesnění, ‚brigádnik zo Súmračnej‘) začal být běžně skloňovaný, a to jak v diskusi, tak v sérii článků a blogů shrnující obvinění proti politickým stranám nebo samy je obviňující. Ve stejné roce, spuštění Piana de facto nutilo SME systemizovat ověření nových účtů a změn hesel, přidávající další složku k repertoáru vyšetřovacích rutin nutných k zabezpečení kvality diskusí. Ale jen společná úsilí administrátorů, novinářů, blogerů a diskutérů nakonec umožnila úspěšné završení investigace a znovunastavila systému bdělostí. Paradoxně to taky způsobila, že kauza stranických brigádníků v internetových diskusích šla do ztracena.

Je mi úplne jedno či si niekto platí diskutérov, či už ide o politické strany, banky alebo hocikoho. Mám predsa vlastný rozum a nemusím veriť všetkému, čo sa dočítam…

Buď chcú slobodnú anonymnú diskusiu so všetkými plusmi, mínusmi. Alebo nejakú formu cenzúry.

 (diskutér bonaqua k článku Matúše Burčíka, 4/6/11)*

Chce to zverejnit zoznam ip adries (pripadne dalsich informacii ak nejake sme-cko trackuje) o tomto cloveku, respektive o vsetkych takychto ludoch .... Idealne stranka tabulahanby.sme.sk a tam hodit komp,etne logy, ipadresy, cookies, hesla takych uzivatelov... S trochou snahy a sikovnosti nieje vobec nemozne dopracovat sa k realnej identite takeho cloveka...

(diskutér dendy k blogu Jiřího Ščobáka, 23/6/11)

Od roku 2008 diskutéři na sme.sk začali označovat některé diskutéry ‚brigádniky‘ v narážce na to, že pracují pro politické strany. Tušilo se, že politické strany najímají ‚profesionální‘ diskutéry – nejspíše studenty – v rámci svého politického marketingu. Vlastně už v roce 2006 se objevily první stížnosti používající slovo ‚brigádnik‘ v tomto duchu adresované administrátorům diskuse na sme.sk. Až od roku 2011 však pojem ‚brigádnik‘ (anebo jeho bližší upřesnění, ‚brigádnik zo Súmračnej‘) začal být běžně skloňovaný, a to jak v diskusi, tak v sérii článků a blogů shrnující obvinění proti politickým stranám nebo samy je obviňující.

Potřeba diskutérů upřesnit termín zřejmě souvisla s tím, že po období když Smer, KDH, SaS i SDKÚ byly všechny podezřívané z manipulace diskuse, pozornost se potom soustředila na nájemníka sídla na Súmračnej ulici, Smer.

Jak se zavedl nový pojem v diskusi na sme.sk

Nemám v úmyslu znovu shrnovat celou kauzu – když to ostatně už udělal článek, který vyšel na mono.sk – ale nabídnout jiný, sociologický a časově distancovaný pohled na kauzu, a ukázat na některé zajímavé milníky a obrátky na argumentační rovině.

Dá se pochopit vývoj kauzy jako kolektivní investigaci nebo vyšetřování zahrnující čím dál víc lidí, činností a prostředků a směřující se od vyjádření hypotéz ke sbírání důkazů, neboli od nejasných dojmů do jmenovitých obvinění. Nejprve spatřovali a vykládali opakující se figury v argumentaci. Vyvozovali možné a pravděpodobné důsledky v případě, že problém zůstane neřešený. Vyprofilovali podezřelou osobu. Identifikovali konkrétní viníky. Až nakonec přišlo odsouzení a vyloučení z diskuse.

Skrz tu investigaci, vybavení ‚systému bdělosti‘, které stráží kvalitu diskusního prostředí díky spojených úsilí diskutérů a administrátorů, prošlo zkoušku obranyschopnosti. Na úrovni stranické politiky se nic moc nezměnilo, ale na úrovni samotné diskuse to byla zkušenost užitečná.

Grafické shrnutí brigádnické kauzy

Popsal jsem časový vývoj kauzy - byť na úkor velkého zjednodušení - třemi způsoby.

Kauza v událostech

Zatímco v aférách jde o veřejná obvinění proti konkrétnímu viníkovi, poplachy adresují operátorovi požadavek opravit chybu v systému.

Za prvé, zaznamenal jsem významné události ve vývoji kauzy. Jsou to klíčové texty - novinové články a blogy - které ji jednak dokumentují a jednak formulují obvinění. Každý text nabízí trochu jiný výkladový rámec událostí nebo jinak vidí hlavní postavy příběhu: v tabulce na konci jsem stručně shrnul obsah každého textu a - nutně velmi schematicky za účelem srovnatelnosti - uvedl viníka, věc, která selhává, oběť a rozhodčího (osobu, od které autor očekává nějaký rozsudek či zásah) tak, jak jsou ty čtyři role obsazeny v příslušném textu.

Každou událost jsem klasifikoval buď jako aféru nebo jako poplach. Podstatný rozdíl spočívá v typu vyslovené stížnosti – zatímco v aférách jde o veřejná obvinění proti konkrétnímu viníkovi, poplachy adresují (především) operátorovi nějakého systému požadavek opravit chybu v systému. Ve skutečnosti se rozdíl mezi nimi stírá, ale ze sedmi událostí počítám 5 afér a 2 poplachy. Klikněte na obrázek abyste viděli tabulku ukazující obvinění a obsazení klíčových textů a odkazy na ně.

Brigadnik tabulka mala

V obrázcích, které následují níže, události jsou uspořádány v časovém sledu v dolním pásmu.

Kauza v registrech obvinění

Obvinění se stala s časem nejen vyhrocenější ale taky osobnější. Na začátku vyjádřila pocit, že něco nefunguje – že úroveň argumentace jde dolů vodou.

Za druhé, identifikoval jsem - zase trochu schematicky - šest vzorových obvinění vyskytujících se v diskusi na sme.sk a operujících s pojmem 'brigádnik zo Súmračnej' ve všech možných skloňování. Střední část obrázků vždy ukazuje, který typ obvinění převažoval ve které době. Ukazuje na zajímavý jev, a to, že obvinění se stala s časem nejen vyhrocenější ale taky osobnější. Na začátku vyjádřila pocit, že něco nefunguje – že úroveň argumentace jde dolů vodou. Ke konci však obvinění už neukazují na systémovou vadu, ale ukazují na konkrétního viníka a pojmenují způsob, jak se skutek nastal.

Aby bylo jasné, vzorová obvinění nepopisují styl, kterým operují klíčové texty ale styl, který soudobě převažoval v diskusi jako takové (teda většinou k jiným článkům a blogům). Dávají obraz o celkové náladě mezi diskutéry vůči tomu jevu v určitém období.

Kauza ve vyšetřovacích rutinách

Piano mělo (zcela náhodou) blahodárný vliv na průběhu kauzy.

Za třetí, popsal jsem něco, co nazývám vyšetřovací rutiny. To jsou všechny nové činnosti, které se zavedly buď kolem administrace diskuse obecně anebo přímo v souvislosti s hledáním brigádníků. Ukazuje, že úspěšný průběh investigace nebyl věcí náhody ale aspoň částečně výsledkem vynalezení a nasazení nových poznávacích a dokazovacích postupů.

Například mnoha diskutéry nenáviděné Piano mělo (zcela náhodou) blahodárný vliv na průběhu kauzy. Zatímco do té doby jediné aktivní vyšetřovací rutiny byly intuice diskutérů a možnost nahlásit příspěvky administrátorům (kteří je ovšem přešetřují pouze z hlediska souladu s kodexem diskutujícího), Piano de facto nutilo SME systemizovat ověření nových účtů a změn hesel.

Když pak ‚brigádníci‘ (ale nejen oni) začali zakládat nové a nové účty,  aby obcházeli denní omezení počtu příspěvků pro nepianisty, administrátoři měli o tom dobrý přehled a pádný důvod někomu zablokovat účet i když jeho projev nijak neporušil kodex diskutujícího. Když si straničtí organizátoři konečně uvědomili, že je jednodušší Piano prostě platit, Piano pomohlo odkrýt jednu slabost jejich organizace: předplatné bývaly uhrazené pro několik 'brigádníků' najednou ze stejného účtu. Stačilo mapovat takto propojené předplatné a administrátor mohl identifikovat podezřelé osoby. I na základě takto získaných informací byl nakonec odebrán přístup k diskusi mnoha lidem.

Spuštění kauzy

2011. Tušení, že něco nesedí a první odhalení brigádnika

Poznámka k obrázkům

Na obrázcích se měří čas nikoli rovnoměrně ale podle výskytu výrazu ‚brigádnik zo Súmračnej‘ v diskusi, a proto se čas rozpíná z levé do pravé strany, jak se výraz vyskytoval častěji. Zabarvení rozlišuje jednak jednotlivá pásma (odshora dolů: rutiny, obvinění, události), a jednak osobní a neosobní činitele: tmavší barvy znamenají, že rutina ‚vyšetřuje‘ diskutéry spíš než příspěvky, že obvinění zamíří na osobu údajného brigádníka spíš než na obsah jeho příspěvků, anebo že klíčový blog nebo článek podobá aféře víc než poplachu (protože podstatný znak afér je existence viníka, zatímco poplachy spíš upozorňují na systémová selhání).

2012. Rozjezd Piana

V roce 2012 jsem nezaznamenal žádné aféry ani poplachy, ale pojem brigádnik se zdomácňoval mezi diskutéry (častěji se skloňoval a ve více registrech obvinění). Před předčasnými parlamentními volbami dominantní typy obvinění prozrazují obavy o rozšíření politického marketingu, zatímco po volbách se obvinění zostřila, nasvědčující už neskrývaný hněv vůči 'profesionálním' diskutérům.

Začátek roku 2013. Nádech širší komunikační krize a profilování brigádnika

Může na první pohled mást, že jsem mezi klíčové texty té kauzy zařadil rozhovor s Martinem Šimečkou, který s ní přímo nesouvisí. Jde mi o zajímavou příhodu v diskusi pod článkem, kde někteří diskutéři uchopili ústřední motiv rozhovoru – že noviny jsou ve svém výběru a zpracování témat příliš závislé od agend politických elit – aby upozornili na obdobné vyšachování ‚obyčejného občana‘ v diskusích ke článkům v novinách v důsledku činnosti brigádníků. Z  kauzy se snažili generalizovat jejím propojením s obecnější deformací veřejné sféry, před kterou Šimečka varoval.

Vyvrcholení kauzy

Rutiny na posledních obrázcích mají trochu jiný ráz, který vyžaduje delší vysvětlení. Byly už nejen skrytě ale cílevědomě investigativní: sbírají důkazy, pojmenují viníky a rozdávají úsudky. Zpracovávají spoustu dat.

Investigatíva

První je investigatíva klasická, teda žurnalistická. Na podzim 2013 skupina novinářů, pracující na dobrovolné bázi s výpomocí několika studentů žurnalistiky, připravovala velký článek pro nový zpravodajský portál mono.sk. Šlo o obšírnou rekapitulaci brigádnické kauzy kombinující rozhovory s informovanými zdroji a datažurnalistickými metodami.

Jako přílohu k článku autoři připravili a zpřístupnili databázi obsahující aliasy diskutérů, odkazy na jejich profily ze sme.sk, Facebooku nebo azet.sk, data registrace, média, na kterých diskutovali a poznámky o změnách nicků, o pravé totožnosti fotek, nebo o dobách ve kterých byli aktivní. Další část přílohy je soubor screenshotů 17 profilů na Facebooku, které už byly vymazané. Tím pádem, dávají čtenářovi možnost ověřit fakta a interpretace autorů článku, i možnost hledat nové stopy v datech sledováním linků a uplatňováním své vlastní intuice a zkušenosti.

Léto 2013. Před župnými volbami se spor ideologizuje, brigádníci se brání

Zkoumající veřejnost

Spustil bleskovou, spontánní kolektivní investigaci, která spočívala v zkoumání stop, které zanechali brigádníci v sociálních sítích

Když Radovan Bránik zveřejnil svůj článek na blogu o falešním blogerovi Mareku Albrechtovi, spustil bleskovou, spontánní kolektivní investigaci, která spočívala v zkoumání stop, které zanechali brigádníci v sociálních sítích (především Facebook) a mapování propojení mezi fiktivními virtuálními identitami. Přístup diskutérů byl natolik angažovaný, že spíš než samotný blog mám na mysli diskusi pod ním když mluvím o investigaci. Dokázala odkrýt spoustu dalších jmen a přinutit organizátory operativně zrušit blogy na sme.sk anebo vymazat statusy na Facebooku.

Investigace svým způsobem taky vytvořila veřejně dostupnou databázi, protože linky a seznamy napsané v diskusních příspěvcích zůstávají jako prohledávatelný archiv. Jeho hodnota nespočívá v nových informacích (už jsou zastaralé), ale v záznamu existence dočasné zkoumající veřejnosti, která prokázala vysokou akceschopnost v pátrací a dokazovací činnosti. Jak poznamenal jeden z diskutérů: „Inak celkom zaujímavé zistenia sú v celej diskusii, Rado Bránik by mohol spraviť ďalší blog s tými vecami, čo sa tu zistili.”

Podzim 2013. Kolektivní zpracování dat, shrnutí a poučení

(Ne)propuknutí afér

Předmětem odsouzení bývá rozpor mezi jednáním obviněného a platnými normami v dané společnosti, takže aféra nejen staví obviněného před soud veřejného mínění, ale taky vystavuje společenské normy zkoušce reality

Zatím však nikdo nenapsal ten ‚druhý díl‘ a novinářský pokus vytvořit aféru taky selhal. Proč kauza ztrácela dech?  Nejprve mi dovolte krátkou odbočku do pragmatické tradice sociologie veřejných problému.

Podle Luca Boltanského něco přesahuje rozměry poplachu a stává se aférou, když někdo – často po neúspěšném pokuse o systémové řešení a výsledné ztrátě trpělivosti – něco (a vždy aspoň implicitně někoho) veřejně odsuzuje a přitom obvinění najde podporovatele i odpůrce ve veřejné sféře. Předmětem odsouzení bývá rozpor mezi jednáním obviněného a platnými normami v dané společnosti, takže v určitém smyslu se dá říct, že aféra nejen staví obviněného před soud veřejného mínění, ale taky vystavuje společenské normy zkoušce reality. Zkouší míru identifikace společnosti s normami nebo podobu, ve které lidé jsou připraveni obhajovat normy.

V tom případě jsme měli jasný rozpor mezi jednáním a normami: zástupci politické strany viditelně nejednali v souladu s veřejně deklarovanými principy demokratického politického soupeření, když tajně nasadili brigádníky v online diskusi. To je teda klasický materiál na aféru.

Obviňující novináři, občanští blogeři i opoziční politici se však potkali s lhostejností na širším mediálním poli, když upozornili na takové praktiky a jmenovali viníky. Je legitimní dedukovat, že slovenská společnost přestala věřit ve výše zmíněné normy? Nebo přinejmenším v prostředí sociálního webu je považuje za neplatné? To by bylo podcenit složitost procesu, jak se aféra vytváří.

Aféra nesleduje automaticky po veřejném odsouzení hříchu proti společenským normám, protože se odehrává v časoprostoru, kde lidé posuzují počínání ostatních vždy v souvislostech – v souvislosti s hierarchií problémů, kterou uznávají, například, podle které dávkují svou pozornost a případnou rozhořčenost. Aféry se vytvářejí tak, jak se vytvářejí jejich zainteresované veřejnosti, a velikost těch veřejností je měřítkem velikosti (nebo faktické existence) afér.

Některé kauzy nakonec nepřesahují hranice určité situace a nikdy nezískávají celospolečenské rozměry, přestože jde o jednání v jasném rozporu se společenskými normami. I když slovo nikdy je tu příliš silný výraz – každá ‚proto-aféra‘ může někdy v budoucnosti nabrat na sílu a konečně propuknout v aféru ‚pravou‘. Aféry se dějí najednou na více odstupňovaných scénách, a mohou narazit na lhostejnost a cynismus na velké scéně a zároveň podnítit rozhořčení a podporu na malé. Ve hře ve vytváření afér jsou právě posuny mezi scénami. Komu kolik jeden špatný případ vadí? Je legitimní ten případ generalizovat nebo se chýlí spíš k jeho relativizaci? Aféru můžeme takto definovat jako hřích proti normám, který se dá generalizovat a který vadí lidem i mimo jeho bezprostředního dějiště.

Proč se to nedalo generalizovat?

Obětmi se mohli taky cítit čestní, ohleduplní diskutéři, ale když jsou povětšinou anonymní a těžko se dá jim připsat nějakou měřitelnou škodu, nedá se z jejich trpění udělat mediálně zajímavý příběh

Zpět k důvodům, proč se brigádnická kauza ztrácela dech. Vidím dvě příčiny. Novináři se snažili (jak se ostatně snažit musejí) z případu generalizovat. Jen za základě generalizace se může příběh stát zajímavý pro masmédia. Strategie spočívala v tvrzení, že věc má lidské, politické i morální důsledky. Část článku v Monu se tak věnovala výčtu obětí. Nejviditelnější mezi nimi byly osoby, od nichž fotky a identity byly ukradeny, přitom se hokejista Nedomanský a mrtvý evangelický farář z Martina představovali oběti opravdu zajímavých rozměrů. Jenže tím se vytratila samotná diskuse jako ‚dějiště zločinu‘. Obětmi se mohli taky cítit čestní, ohleduplní diskutéři, ale když jsou povětšinou anonymní a těžko se dá jim připsat nějakou měřitelnou škodu, nedá se z jejich trpění udělat mediálně zajímavý příběh.

Na úrovni politických důsledků byla předpověď, že hrozí, že situace bude zhoršovat ve volebním roku 2014. Jenže je víc než pochybné, zda se předpověď naplňuje. I když se operuje stále hodně s pojmem brigádníka v diskusích, spíše se zdá, že se brigádníci stáhli – nebo si aspoň dali pauzu. A pro zasvěcené diskutéry – hardjúzry – se stali průhlední a tím pádem méně nebezpeční.

Ako spoznáš brigádnika zo Súmračnej .... používa 3 vetné spojenia, resp. 2 v obmene: 1. Podľa mňa blablabla Fico/Ficovláda je OK. 2. Mne niečo príde, pripadá, zdá sa .... že Fico/Ficovláda je (celkom) dobrý. 3. povinné slovíčko v každej Súmračnej reakcie je - "konečne" ... konečne niekto vyčístí, konečne niekto napraví, konečne niektorý Fico, smerák urobí zázrak... Koniec manipulatívnej príručky. Použijem podobný "scénar":

Mne pripadá, že konečne je jasné, kto je smerácky súmračný platený diskutér a kto bežný diskutujúci. konečne je to podľa môjho názoru jasné.
Upgrejdujte si tie smiešne príručky. Stačí pozrieť do troch tvojich reakcii a sú ako cez kopirák.

(diskutér cirosk k jednému zpravodajskému článku, 25/7/14)

A konečně na úrovni morální, doplňující komentář v Monu od Pavla Sibyly všem doporučuje nevěřit sociálnímu webu, protože je prý neopravitelně zmanipulovaný. Ale bez ohledu na podloženost toho závěru, má takovou všeobecnost, že stěží mobilizuje veřejné mínění. Neposkytuje se totiž žádný návod na kolektivní požadavek ani opravné opatření. Není přesvědčivou generalizací.  Nechává každého jednotlivce napospas svého vlastního rozumu. Což zase není štěpným materiálem pro aféru.

Znovunastavení systému bdělosti

A druhá příčina, proč se kauza odehrála do ztracena? Leží – paradoxně – v úspěšné snaze diskutérů vrátit pozornost na vnitřní svět diskusí. Leží ve snaze negeneralizovat a nepřehánět význam kauzy, nýbrž ji uchopit jako užitečnou zkoušku obranyschopnosti ‚systému bdělosti‘, který zaručuje hodnověrnost interakce v online anonymním prostoru. Kauza přece jen zanechala své stopy, a to jsou zdroje a zkušenosti, které zvyšují bdělost diskusní komunity do budoucna.

 

* Diskutér má zablokované konto od 18.11.2011.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

KULTÚRA

Trump nie je taký hlúpy, ako ho hrám ja, pripúšťa herec Alec Baldwin

Americký herec dokonalo zosmiešňuje budúceho prezidenta. Prestane, len keď Trump splní jeho podmienku.

SVET

Člověk v tísni: Z Donecka nás vyhnala aj ruská propaganda

Ruské médiá tvrdia, že humanitárna pomoc je využívaná na špionáž, hovorí JAN MRKVIČKA.


Už ste čítali?